Michael
Svatý Michal je mírně vyvýšen nad Dunajem na terase na úpatí hory Michaelerberg, která zde strmě klesá do Dunaje, mezi Spitz an der Donau a Weißenkirchen in der Wachau v oblasti, kde byl po roce 800 králem Karla Velikého. Francká říše v letech 768 až 814 byla oblast darována pasovskému biskupství. Pasovské biskupství bylo světským panstvím pasovských knížecích biskupů, které existovalo až do roku 1803, do doby sekularizace, sekularizace, odluky církve od státu.
Na současném místě kostela svatého Michala nechal Karel Veliký postavit místo keltského obětního místa Michalskou svatyni. V křesťanství je svatý Michael považován za zabijáka ďábla a nejvyššího velitele Pánovy armády. Po vítězné bitvě u Lechfeldu 10. srpna 955, vyvrcholení maďarských nájezdů, se archanděl Michael stal patronem Východofranské říše, východní části říše, která vznikla rozdělením Franské říše v roce 843. raně středověký předchůdce Svaté říše římské, vysvětleno.
Kostel sv. Michala zvenčí tvoří čtyřlodní loď se zasunutým třílodním chórem s pětiosmovou notou, obvodovou římsou a nadštítovými rizality s vodním kladivem. Dvou- a třípanelová kružbová okna mají tvar akvária, trojlístku a půlkruhového oblouku. Na jižní straně je bohatě členěný ramenní obloukový portál. Na hřebeni chóru jsou terakotové kultury jelenů a koní, tzv. zajíci. Čtyřpatrová západní věž s římsovou konstrukcí je zasazena do poloviny lodi. Loď, opěráky a věž tvoří neomítnuté zdivo z lomového kamene s místními kameny a otvory po lešení.
S příchodem děl ve 14. století byly hranaté věže opevnění nahrazeny věžemi kulatými, protože kulaté věže jsou méně náchylné k poškození dělovými koulemi, které do nich narážejí z boku. Ohradní zeď sv. Michala, která byla původně asi 7 metrů vysoká a částečně sloužila kvůli výškovému rozdílu k Dunaji jako obvodová zeď, byla zvýšena v roce 1575 a zesílena v letech 1605 a 1677. Kruhová věž v jihovýchodním nároží opevnění byla dříve spojena s kostnicí pochozím obloukovým mostem, dnes s plovoucí podlahou
Salcburské kníže-arcibiskupství vládlo na pravé straně Dunaje od roku 860, zatímco levá strana byla podřízena biskupství v Pasově. Poté, co se pasovská diecéze stala sufragánem salcburské arcidiecéze, patřilo celé Wachau přímo či nepřímo salcburskému knížecímu arcibiskupství. Suffragan biskupství je diecéze jednoho arcidiecéze je podřízený. Opevněný kostel sv. Michaela byl mateřským kostelem Wachau. Od zrušení farnosti v roce 1784 císařem Josefem II. je sv. Michal pobočným kostelem farnosti Wösendorf. Předtím byla farnost Wösendorf od 12. století filiálkou sv. Michala.
Kostnici svatého Michala, postavenou na konci 14. století, daroval v roce 1395 wösendorfský měšťan "Seyfrid den freytl" a jeho manželka Margret. Kostnice východně od filiálního kostela sv. Michala je úzká, vysoká budova s pětiosmým stupněm a silnými stupňovitými příporami, stejně jako dvouramennými hrotitými obloukovými okny se čtyřlistými kružbami a kopinatými okny s trojlistovými uzávěry. Západní hladká štítová zeď je korunována šestiboce vystupující hřebenovou věžičkou s jehlancovou přilbicí a štítovým věncem na konzole.
Portál hrotitého oblouku je rovněž umístěn v západní štítové zdi. Na západní stěně jsou zbytky monumentální nástěnné malby sv. Kryštofa s vévodským kloboukem ze 4. čtvrtiny 15. století. Uvnitř má kostnice jediné pole s žebrovou klenbou na konzolách kalicha a reliéfním svorníkem s erbem se třemi srdci. Inventář tvoří pozůstatky mumie ve vitrínách a 3 josefínské spořicí rakve. Na kostnici sv. Michala je zvláštní, že budova označovaná jako kostnice je kaplí s kostnicí. Kostnice, tedy kostnice, byla sběrným místem pro kosti ze hřbitovů, kde bylo nutné vytvořit prostor pro další pohřby. Kostnice byly zavedeny v 11. a 12. století. Kostnice je proto často spojena se hřbitovem, jako ve Svatém Michalu. Zejména v této podobě se kostnice nazývá Karner. Křesťanské kostnice jsou často zasvěceny archandělu Michaelovi. Mohou mít dvě patra nebo být přistavěny později, často s kaplí v horní místnosti. Na přelomu 20. a XNUMX. století se kostnice přestaly používat.
Wachau se dříve rozkládalo od Spitz an der Donau po Weißenkirchen in der Wachau a dno údolí od St. Michael přes Wösendorf a Joching do Weißenkirchenu bylo známé jako Thal Wachau.
Do roku 1850 byla aluviální terasa na severním břehu Dunaje od St. Michael po Weißenkirchen známá jako „údolí Wachau“. Thal Wachau zahrnuje města Weißenkirchen, Joching, Wösendorf a St. Michael, která dohromady tvoří jeden celek. Vinná réva se v údolí Wachau pěstovala již v 9. století. Ve vinotéce Thal Wachau ve Weißenkirchenu představují vinaři Thal Wachau svá vína, která lze ochutnat od dubna do října.
